Textilní EPR: kolik zaplatí značky

Francouzské značky zaplatily v roce 2025 na poplatcích za rozšířenou odpovědnost výrobce u textilu 162,7 milionu eur za 3,6 miliardy kusů, tedy v průměru 0,045 eura za kus. Od 17. dubna 2028 musí srovnatelný systém provozovat každý členský stát EU. Směrnice (EU) 2025/1892, kterou se mění rámcová směrnice o odpadech, nabyla účinnosti 16. října 2025 a z francouzské a nizozemské zvláštnosti dělá celoevropskou povinnost pro oblečení, obuv i bytový textil. Samotný poplatek za kus je malý. Drahým ho dělá až to, že přichází přes 27 národních zákonů, z nichž každý má vlastní registr, vlastní kolektivní systém a vlastní pravidla pro úpravu poplatku.

Článek se věnuje ekonomice a praktické stránce EPR, ne jeho obecnému smyslu. Proč EU rozšířenou odpovědnost výrobce zavádí a jak zapadá do cirkulární ekonomiky, popisuje náš článek o cirkulární ekonomice v textilu. Termíny vedle všech ostatních evropských předpisů najdete v kalendáři EU regulací textilu. Tady rozebíráme, co směrnice skutečně říká, kolik účtují existující systémy, jak ekomodulace převádí produktová data na peníze, jak bude vypadat český systém a co musí značka prodávající do více zemí stihnout do dubna 2028.

Co vyžaduje revidovaná rámcová směrnice o odpadech u textilu?

Revidovaná rámcová směrnice o odpadech ukládá každému členskému státu zavést do 17. dubna 2028 povinný systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) pro textil a obuv. Směrnice (EU) 2025/1892 z 10. září 2025 mění směrnici 2008/98/ES a přidává čtyři nové články 22a až 22d věnované výhradně textilu. Státy ji musí převzít do 17. června 2027 a podle oznámení Evropské komise mají od nabytí účinnosti 30 měsíců na to, aby systémy fungovaly.

Výrobci v rámci systému platí oddělený sběr použitého textilu, jeho třídění k opětovnému použití a recyklaci, osvětové kampaně a podporu výzkumu designu a recyklace z vlákna na vlákno. Členství v kolektivním systému je povinné, takže značka nemůže povinnost splnit jen vlastním programem zpětného odběru. Sebrané kusy se od okamžiku sběru považují za odpad, pokud je proškolený pracovník přímo na místě nevyhodnotí jako vhodné k opětovnému použití.

Směrnice ukládá výrobcům nést tyto náklady od národní transpozice, nejpozději však od 17. dubna 2028, přičemž sazby, postup registrace i přesný začátek si určuje každý stát sám. Ve třech bodech se konečné znění liší od toho, co kolovalo během vyjednávání a co dodnes opakuje řada průvodců. Mikropodniky nejsou z povinnosti vyňaté, jen ji plní o rok později, od 17. dubna 2029. Směrnice zatím nestanoví žádné závazné cíle pro opětovné použití ani recyklaci a Komise má teprve do 31. prosince 2029 posoudit, zda je navrhne. A neobsahuje ani pevný podíl poplatků vyhrazený na výzkum nebo na sociální podniky, přičemž sociální podniky získávají zaručené právo sbírat textil a sebrané kusy si ponechat.

Klíčové zjištění: Datum 17. dubna 2028 je lhůta pro členské státy, ne jednotný start pro značky, protože Francie poplatky vybírá už dnes a stát, který transpozici nestihne, nechá značky bez systému, do kterého by mohly vstoupit.

Kdo je podle textilního EPR výrobcem?

Výrobcem je ten, kdo textilní výrobek jako první dodá na konkrétní národní trh, a to bez ohledu na způsob prodeje. Článek 3 novelizované směrnice rozlišuje čtyři situace. Výrobcem je firma usazená v EU, která prodává pod vlastním jménem nebo ochrannou známkou, a stejně tak firma, která svou značku umísťuje na výrobky vyrobené jinými. Výrobcem je i první dodavatel, který zboží přiveze z jiného členského státu nebo ze třetí země. A nakonec jím je prodejce na dálku, který ze zahraničí prodává přímo spotřebitelům v daném státě.

Právě čtvrtou situaci většina značek podceňuje. Český e-shop, který posílá zásilky zákazníkům do Německa, Rakouska a na Slovensko, je výrobcem ve všech třech zemích, a ne jen doma. Prodejce na dálku usazený v jiném členském státě musí v každé cílové zemi jmenovat zplnomocněného zástupce, přičemž státy mohou totéž požadovat i po prodejcích mimo EU. Na většině trhů tuto roli může převzít sám kolektivní systém.

Online tržiště a fulfillmentová centra se stávají vymahateli pravidel. Platforma musí před zahájením prodeje získat registrační číslo výrobce a jeho čestné prohlášení o plnění EPR, zatímco poskytovatel fulfillmentu musí totéž ověřit a při chybějících údajích službu pozastavit. Značka bez platné registrace v dané zemi tak přijde o přístup k velkým tržištím dřív, než jí úřad stihne uložit pokutu.

Mimo definici výrobce stojí dvě skupiny. Prodejci použitého zboží vhodného k dalšímu použití a výrobků z něj vyrobených povinnost nemají, což chrání second handy a upcyklaci. Vyňatí jsou také krejčí, kteří jako osoby samostatně výdělečně činné šijí na zakázku.

Na které výrobky se textilní EPR vztahuje?

Textilní EPR pokrývá veškeré oblečení a oděvní doplňky, obuv, pokrývky hlavy a většinu bytového textilu. Příloha IVc směrnice vymezuje rozsah pomocí celních kódů, díky čemuž je zařazení výrobku objektivní. Část I zahrnuje kapitoly 61 a 62 kombinované nomenklatury, tedy všechny pletené a tkané oděvy a doplňky, a k nim deky, ložní, stolní, toaletní a kuchyňské prádlo, záclony, další bytové doplňky, obnošené oblečení a pokrývky hlavy. Část II zahrnuje kožené oděvy a obuv v položkách 6401 až 6405.

O matracích rozhoduje každý stát sám. Profesní textil spadá do systému tehdy, když se povahou a složením podobá textilu pro domácnost, a proto se povinnost obvykle týká firemních pracovních oděvů i prádla pro hotely a restaurace. Směrnice umožňuje vyjmout profesní a vojenské výrobky, u kterých by standardní sběr představoval hygienické, bezpečnostní nebo zdravotní riziko.

Kolik bude textilní EPR stát za jeden kus?

Poplatky za textilní EPR se pohybují v centech za kus a v nejzralejším systému stojí běžný oděv mezi 0,02 a 0,20 eura. Dlouhou historii poplatků má jen Francie. Sazebník Refashion pro rok 2026 určuje poplatek podle produktové řady a segmentu, přičemž začíná na 0,0190 eura za rukavice, čepice a dámské kalhotky a končí na 0,1933 eura za pánský oblek. Pánské tričko stojí 0,0396 eura, pánské džíny 0,1098 eura, dámský kabát 0,1582 eura a pánské tenisky 0,1243 eura.

Stejný obraz dává i průměr. Podle klíčových čísel Refashion za rok 2025 přišlo na francouzský trh 3,6 miliardy kusů o hmotnosti 917 604 tun a vybralo se z nich 162,7 milionu eur. Vychází to na 0,045 eura za kus, případně zhruba 0,18 eura za kilogram. Dopadová studie Evropské komise odhadla náklady v celé EU na asi 0,6 % ceny výrobku neboli 0,12 eura za tričko. Číslo je vyšší než francouzské, protože Komise modelovala plné pokrytí sběru a třídění i v zemích, které začínají s mnohem slabší infrastrukturou.

Systémy počítané podle hmotnosti dávají srovnatelná čísla. Maďarsko od 1. října 2025 účtuje podle KPMG 164 forintů za kilogram textilního výrobku, což odpovídá zhruba 0,40 eura za kilogram. V Nizozemsku si kolektivní systém ERP Nederland za rok 2026 účtuje servisní poplatek 0,24 eura za kilogram uvedený na trh v roce 2025.

Kvůli konzistenci musíme opravit jedno dřívější tvrzení. V článku o cirkulární ekonomice jsme ekomodulaci ilustrovali na oděvu s poplatkem 0,50 eura proti oděvu s poplatkem 2,00 eura. Šlo o modelové hodnoty, které měly ukázat dopad na marži, zatímco skutečně účtované základní poplatky jsou dnes zhruba o řád nižší. Rozdíl mezi dobře a špatně navrženým výrobkem může i tak přesáhnout 1,50 eura, ve Francii ale dnes vzniká z bonusů a sankcí popsaných níže, a ne ze základního poplatku.

Na kus tedy poplatek zůstává malý, ale co z něj vznikne u skutečné značky? Vezměme firmu, která ve Francii ročně prodá 300 000 kusů, z toho 200 000 pánských triček, 80 000 pánských džínů a 20 000 dámských kabátů. Podle francouzského sazebníku pro rok 2026 zaplatí 7 920 eur za trička, 8 784 eur za džíny a 3 164 eur za kabáty, celkem tedy 19 868 eur neboli 0,066 eura za kus. Když to vynásobíte šesti nebo osmi trhy s odlišnými sazebníky, poplatek naroste na pěti až šesticifernou položku, pořád ale nejde o největší náklad celé povinnosti.

Malé prodejce čeká past. Francouzský výrobce, který uvede na trh méně než 5 000 kusů ročně, smí podat zjednodušené hlášení s paušální sazbou 0,5799 eura za oděv, což je víc než desetinásobek standardního poplatku za tričko. Zjednodušená cesta šetří administrativu, stojí ale peníze, a proto se malé značce s přehledným sortimentem může vyplatit podat plné hlášení.

Klíčové zjištění: Značka, která ve Francii prodá 300 000 kusů, zaplatí na základních poplatcích asi 20 000 eur ročně, přičemž registrace a vykazování v každé zemi ji obvykle vyjdou dráž než poplatek samotný.

Jak ekomodulace mění výši poplatku?

Ekomodulace zvyšuje nebo snižuje základní poplatek podle toho, jak je výrobek trvanlivý, opravitelný a recyklovatelný. Směrnice ji ukotvuje v čl. 22c odst. 5. Poplatek se odvíjí od hmotnosti, případně od počtu kusů, a upravuje se podle požadavků na ekodesign přijatých na základě ESPR nařízení (Ecodesign for Sustainable Products Regulation), které nejvíc souvisejí s předcházením vzniku odpadu a jeho zpracováním, případně podle jiných harmonizovaných kritérií udržitelnosti EU.

Samotná směrnice trvanlivost, opravitelnost ani podíl recyklovaného materiálu jako kritéria poplatku nevyjmenovává. Tato kritéria přicházejí nepřímo přes delegovaný akt k ESPR pro textil, který stanoví právě takové požadavky na ekodesign. Komise může navíc přijmout prováděcí akty k úpravě poplatků, aby národní systémy zůstaly konzistentní, a podle European Outdoor Group tato práce neskončí dřív, než Komise v roce 2027 dokončí delegovaný akt pro textil. Do té doby si každý stát nastavuje kritéria sám.

Členské státy mohou proti rychlé módě jít ještě dál. Článek 22c odst. 6 jim dovoluje vyžadovat úpravu poplatků zaměřenou na praktiky ultra rychlé a rychlé módy, posuzovanou podle životnosti výrobku, jeho využití po prvním majiteli a přínosu k uzavírání materiálových toků. Bod 40 odůvodnění jmenuje konkrétní ukazatele, mezi něž patří šíře sortimentu, frekvence nových nabídek a pobídky k opravám, třeba poměr ceny opravy k ceně výrobku.

Jak ekomodulace funguje v praxi, ukazuje Francie. Průvodce ekomodulací Refashion pro rok 2026 vyplácí bonus za trvanlivost 0,70 eura za kus na prvních 100 000 kusů a nad tuto hranici 0,07 eura, přičemž spodní prádlo, svrchní oděvy a koupelnový textil mají sazby vyšší. Bonus za environmentální označení přidává 0,30 eura za kus se stejným stupňováním a recyklovaný obsah z použitého textilu přináší 1 000 eur za tunu. Bonus 0,70 eura za trvanlivost je asi osmnáctkrát vyšší než základní poplatek za pánské tričko, a proto v zralém systému rozhoduje o ekonomice modulace, ne základní sazba.

Sankční strana v roce 2026 výrazně zesílila. Francouzský zákon č. 2026-602 z 8. července 2026 zavedl od 1. září 2026 sankci za kus pro ultra rychlou módu, která letos činí 0,25 až 12 eur a od roku 2030 vzroste na 2 až 20 eur. Na odůvodněnou žádost výrobce se omezí na 50 % ceny bez daně a sankcionované výrobky nemohou získat žádný bonus. Tentýž zákon od 1. ledna 2027 zakazuje reklamu na ultra rychlou módu, a to i prostřednictvím influencerů.

Klíčové zjištění: Trvanlivé tričko může ve Francii získat bonus osmnáctkrát vyšší než jeho základní poplatek, zatímco kus ultra rychlé módy zaplatí sankci až 12 eur, takže o poplatku dnes rozhodují produktová data víc než objem prodeje.

---

Ekomodulovaný poplatek vychází ze složení vláken a hmotnosti, tedy ze stejných dat, jaká potřebuje výpočet stopy. Spočítejte stopu svého bestselleru v bezplatné kalkulačce →

Co se značky mohou naučit z Francie, Nizozemska a Maďarska?

Existující systémy ukazují, že samotný poplatek je předvídatelný, zatímco povinnosti kolem něj stále přibývají. Stav jednotlivých trhů v jednom řádku shrnuje náš kalendář EU regulací textilu, takže tady se soustředíme na to, co si z každého trhu odnést.

Francie provozuje textilní EPR od 1. ledna 2007. Oborová organizace Eco TLC vznikla koncem roku 2008, o rok později získala oprávnění a později se přejmenovala na Refashion. V roce 2025 systém sebral 272 479 tun textilu, tedy 3,96 kg na obyvatele, a vytřídil 216 264 tun. Ponaučení je takové, že sběr zůstává hluboko pod objemem uvedeným na trh, protože nedosahuje ani třetiny z 917 604 prodaných tun, a systém na to každý rok reaguje přísnější modulací. Francie navíc provozuje bonus na opravy, ze kterého v roce 2025 přispěla na 628 268 oprav, převážně obuvi, u 1 586 certifikovaných opravářů.

Nizozemsko začalo 1. července 2023 a jako první uložilo výrobcům závazné cíle. Podle nizozemského vládního portálu pro podnikatele se v roce 2025 muselo 50 % textilu uvedeného na trh připravit k opětovnému použití nebo recyklovat, přičemž podíl roste o pět procentních bodů ročně až na 75 % v roce 2030 a recyklace z vlákna na vlákno má do roku 2030 dosáhnout 33 %. O výrobce soupeří tři kolektivní systémy, což drží poplatky na uzdě, značka ale musí nabídky porovnávat místo toho, aby přijala jeden sazebník.

Maďarsko začalo také 1. července 2023, a to s jednoduchým poplatkem za kilogram bez skutečné ekomodulace. Představuje opačný konec spektra, kde se systém chová jako daň z hmotnosti a značce nedává žádný finanční důvod investovat do lepšího designu.

Země, které systémy teprve připravují, z těchto modelů vycházejí. Německo zveřejnilo 27. března 2026 východiska nového zákona o textilu, Švédsko 25. září 2026 otevřelo připomínkové řízení s termínem do 30. prosince 2026 a italský návrh vyhlášky prošel v červenci 2026 konferencí státu a regionů, přičemž konečné schválení se čeká do konce roku 2026.

Jak bude textilní EPR vypadat v Česku?

Česko k listopadu 2026 nemá žádný zákon, který by textilní EPR převzal, a proto česká značka doma dnes žádnou povinnost nemá a zatím není známo, odkdy ji mít bude. Jediným návrhem, který by ji zavedl, byl pozměňovací návrh č. 1809 ke sněmovnímu tisku 58, tedy k novele zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Poslanecká sněmovna ho 14. října 2026 zamítla poměrem 33 hlasů pro a 94 proti, přičemž garanční výbor pro životní prostředí i ministr doporučovali zamítnutí, a zbytek novely schválila bez textilu.

Ministerstvo životního prostředí má vlastní koncept, který představilo 12. října 2026. Navrhuje jediný povinný kolektivní systém pro celou zemi v podobě akciové společnosti, která by vykonávala službu obecného hospodářského zájmu. Oprávnění by získala jen tehdy, kdyby zastupovala více než 50 % hmotnosti textilu a více než 50 % obuvi uvedené na český trh a její sběrná síť pokryla 90 % obcí i obyvatel. Koncept zatím do legislativního procesu nevstoupil, a proto konečná podoba systému zůstává otevřená.

Zbytek ministerského návrhu kopíruje směrnici. Poplatky by se odvíjely od druhu výrobku, hmotnosti a ekomodulace, vznikl by veřejný registr výrobců, zahraniční výrobci by museli jmenovat zplnomocněného zástupce a online platformy by ověřovaly registraci prodejců. Samotné kolektivní plnění přitom není české rozhodnutí, protože povinné členství v kolektivním systému ukládá všem státům přímo čl. 22c odst. 1 směrnice.

Výchozí stav českého sběru je zatím skromný. Otázky a odpovědi MŽP z 23. března 2026 odhadují produkci textilního odpadu v Česku na 120 000 až 140 000 tun ročně, zatímco obce v roce 2024 vytřídily zhruba 23 000 tun v rámci povinného odděleného sběru, který platí od 1. ledna 2025. Dokud systém EPR nevznikne, ministerstvo podporuje sběr provozní dotací 2 Kč za kilogram z balíku 80 milionů korun.

Transpoziční lhůta 17. června 2027 je teď pro Česko velmi těsná, nejistota doma ale neodkládá povinnosti v zahraničí. Český e-shop, který posílá zboží do Francie nebo Nizozemska, je tam výrobcem už dnes. Vývoj národní legislativy průběžně sledujeme v přehledu legislativy na našem webu.

Klíčové zjištění: Česko po zamítnutí jediného návrhu 14. října 2026 nemá zákon o textilním EPR, české značky prodávající do Francie nebo Nizozemska jsou ale v těchto zemích výrobci už teď.

Která produktová data určují váš poplatek za EPR?

Poplatek za EPR určují čtyři skupiny dat, konkrétně zařazení výrobku, hmotnost, materiálové složení a doklady o trvanlivosti. Zařazení podle celního kódu rozhoduje, zda výrobek do systému spadá a jaká sazba se na něj uplatní. Hmotnost určuje poplatek ve všech systémech počítaných po kilogramech a je i výchozím základem podle směrnice. Složení a doklady o trvanlivosti rozhodují o ekomodulaci, která v zralých systémech převažuje nad základní sazbou.

Většina značek má první dva údaje v ERP a zbylé dva nikde. Složení vláken je na štítku s pokyny k údržbě, jen málokdy ale ve strukturovaném poli s procenty podle hmotnosti. Výsledky testů trvanlivosti leží v PDF od dodavatelů, pokud vůbec existují, a tvrzení o recyklovaném obsahu stojí na transakčních certifikátech, které nikdo nepropojil s konkrétními výrobky. Stejnou datovou mezeru jsme popsali v článku o datových polích navrhovaných pro textilní DPP a nejde o náhodu.

Značka, která vybuduje jeden strukturovaný záznam o výrobku, pokryje obě povinnosti najednou. Stejné údaje o hmotnosti a složení potřebuje i výpočet environmentální stopy a doklady o trvanlivosti, které ve Francii přinášejí bonus, bude vyžadovat také delegovaný akt k ESPR.

Klíčové zjištění: Šest ze sedmi údajů, které určují poplatek za EPR, je zároveň polem digitálního produktového pasu, takže je stačí sebrat jednou pro obě povinnosti.

Jak spolu souvisí poplatky EPR a digitální produktový pas v čase?

Poplatky EPR a digitální produktový pas čerpají ze stejných produktových dat, nastupují ale v jiném termínu. Systém EPR pro textil musí mít každý členský stát v provozu do 17. dubna 2028. ESPR platí od 18. července 2024, pro textil ale Komise delegovaný akt teprve připravuje. Podle pracovního plánu COM(2025) 187 plánuje přijetí na rok 2027 a povinnost nastává přibližně 18 měsíců poté, tedy orientačně v roce 2029, protože čl. 4 odst. 4 ESPR nedovoluje uplatnit požadavky dříve než 18 měsíců po nabytí účinnosti aktu, s výjimkou řádně odůvodněných případů. Poplatky EPR tak k většině značek dorazí o rok i víc dřív než povinný textilní DPP.

Některé naše starší články a velká část oboru dosud uvádějí jako rok povinného DPP pro textil 2028. Toto datum předpokládalo rychlejší přijetí delegovaného aktu, než dnes naznačuje pracovní plán Komise, a starší texty proto aktualizujeme. Pro tenhle článek z toho plyne jasný závěr. První povinností, za kterou značka zaplatí kvůli chybějícím produktovým datům, je EPR, ne DPP, protože výrobek bez dokladů o složení a trvanlivosti nedosáhne na bonus a může dostat sankci.

Formální propojení přijde s delegovaným aktem. Směrnice váže ekomodulaci na požadavky na ekodesign podle ESPR, takže údaje, které bude textilní DPP zaznamenávat, se stanou základem pro úpravu poplatků v celé EU. Značka, která svá data strukturuje už teď kvůli vykazování EPR, si tím předem staví digitální produktový pas, zatímco značka čekající na DPP narazí nejdřív na EPR, a to bez dat.

Co musí udělat značka, která prodává do více zemí EU?

Značka prodávající do více zemí EU se musí v každé z nich zvlášť registrovat, vstoupit do kolektivního systému a vykazovat objemy. Jednotná evropská registrace neexistuje, Komise ale musí do 17. dubna 2027 přijmout harmonizovaný formát registrace, díky čemuž budou národní registry chtít alespoň stejné údaje.

Práce se dělí na čtyři úkoly. Prvním je registr trhů, který pro každou zemi uvádí, kam výrobky dodáváte, která právnická osoba je tam výrobcem a zda potřebujete zplnomocněného zástupce. Druhým je produktový kmen s celním kódem, čistou hmotností a složením vláken u každé skladové položky, protože v těchto jednotkách vykazují všechny systémy. Třetím je proces vykazování, který prodejní data převede na objemy podle zemí, produktových řad a hmotnosti, obvykle měsíčně nebo čtvrtletně. Čtvrtým je u každého výrobku složka s doklady pro bonusy, které chcete uplatnit, tedy s protokoly testů a certifikáty, které může kolektivní systém auditovat.

Nejtěžší břemeno nesou prodejci na dálku. Český e-shop, který doručuje zákazníkům v pěti členských státech, potřebuje pět registrací, pět zplnomocněných zástupců a pět toků vykazování, přičemž tržiště, přes která prodává, zablokují nabídky bez platného registračního čísla. Kolektivní systém nabízející zastoupení ve více zemích sníží počet smluv, práci s vykazováním ale neubere.

Jaké chyby firmy při přípravě na textilní EPR dělají nejčastěji?

Nejčastější chybou je brát EPR jako daň, kterou stačí zaplatit, a ne jako datovou povinnost. Poplatek je malý, takže ho finanční oddělení zahrne do rozpočtu a jde dál, přičemž nikdo si nevšimne, že značka neumí vykázat hmotnost po položkách ani doložit jediné kritérium pro bonus.

Druhou chybou je spoléhat na registraci na domácím trhu. Podle definice výrobce je prodejce na dálku výrobcem v každé zemi, kam posílá zboží, a tržiště tuto povinnost začnou vymáhat dřív než národní úřady.

Třetí chybou je hmotnost odhadovat. Řada systémů počítá poplatek podle kilogramů a vykázané hmotnosti lze auditovat. Značka, která místo naměřených hmotností používá průměry za kategorii, buď přeplácí, nebo riskuje opravná hlášení a sankce.

Čtvrtou chybou je čekat na harmonizovanou ekomodulaci. Celoevropská kritéria přijdou až po delegovaném aktu pro textil, Francie ale moduluje už dnes a další státy si vlastní kritéria nastaví v letech 2027 a 2028. Sběr testů trvanlivosti a certifikátů od dodavatelů trvá šest až dvanáct měsíců, takže značka, která čeká na harmonizaci, bude první roky platit nemodulované nebo rovnou navýšené poplatky.

Pátou chybou je přehlédnout past zjednodušeného hlášení. Paušální sazby pro malé objemy, jako je francouzských 0,5799 eura za oděv, mohou malou značku stát mnohem víc než plné hlášení podle skutečných produktových řad.

Časté otázky

Začnou značky 17. dubna 2028 platit poplatky všude najednou?

Ne, jde o lhůtu, do které musí mít každý členský stát funkční systém, a směrnice sice ukládá výrobcům platit nejpozději od tohoto data, skutečný začátek ale v každé zemi určí národní zákon. Francie, Nizozemsko, Maďarsko a Lotyšsko poplatky vybírají už dnes, státy s opožděnou transpozicí mohou začít později a podniky s méně než 10 zaměstnanci a obratem nebo bilanční sumou do 2 milionů eur se zapojí od 17. dubna 2029.

Platí textilní EPR i značka mimo EU, která prodává online?

Ano, protože prodejce na dálku, který dodává spotřebitelům přímo do členského státu, je tam výrobcem bez ohledu na to, kde sídlí. Stát po něm může požadovat jmenování zplnomocněného zástupce a online platformy musí před zahájením prodeje ověřit jeho registraci v systému EPR.

Vztahuje se textilní EPR i na obuv?

Ano, obuv z celních položek 6401 až 6405 je povinnou součástí každého systému, stejně jako kožené oděvy. Pracovní plán ESPR u obuvi počítá jen se studií, a ne s požadavky na ekodesign, takže poplatky za obuv zatím nelze modulovat podle kritérií ESPR a budou se řídit národními pravidly.

Může značka splnit textilní EPR vlastním programem zpětného odběru?

Ne, směrnice členství v kolektivním systému vyžaduje povinně, takže vlastní program zpětného odběru nebo přeprodeje systém nenahradí. Poplatek ale může nepřímo snížit tam, kde systém odměňuje opravy, opětovné použití nebo recyklovaný obsah.

Má česká značka dnes povinnost z textilního EPR?

Podle českého práva zatím ne. Jediný návrh, který by textilní EPR převzal, tedy pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku 58, Sněmovna 14. října 2026 zamítla a vlastní koncept ministerstva životního prostředí s jedním kolektivním systémem do legislativního procesu zatím nevstoupil. Česká značka, která prodává do Francie nebo Nizozemska, je ale výrobcem v těchto zemích už dnes.

Která data by značka měla kvůli EPR sbírat jako první?

Začněte celním kódem, naměřenou čistou hmotností a složením vláken podle hmotnosti u každé skladové položky, protože bez nich nepodáte ani základní hlášení. Následovat by měly protokoly testů trvanlivosti a certifikáty recyklovaného obsahu, které rozhodují o tom, zda dosáhnete na bonus.

Tři kroky, jak se na textilní EPR připravit

1. Prověřte data za svým bestsellerem. Projděte ho naší bezplatnou kalkulačkou stopy, která pracuje se složením vláken a produktovými údaji, jež máte už dnes. Každá mezera ve složení nebo hmotnosti, kterou odhalí, je zároveň mezerou v budoucím hlášení pro EPR.

2. Propojte EPR s celým regulatorním plánem. EPR je jen jednou z několika povinností, které čerpají ze stejného záznamu o výrobku, a náš kalendář regulací ukazuje, jak zapadá vedle zákazu likvidace neprodaného zboží, pravidel pro environmentální tvrzení a DPP. Plánujte je jako jeden datový projekt, a ne jako pět samostatných projektů compliance.

3. Sestavte registr trhů dřív, než se otevřou národní registry. Sepište všechny země, kam výrobky dodáváte, právnickou osobu, která je tam výrobcem, a objemy po produktových řadách, protože přesně tohle bude chtít každý systém. Pokud prodáváte do více zemí a chcete svá produktová data projít s námi, ozvěte se nám.